Přes tři kopce a od pramene až k ústí

Minulá sobota byla opět vycházková. Počasí se jaru moc nepodobalo jak záblo, ale dobré oblečení a solidní tempo rozproudilo krev a chlad neměl šanci. Nezapomněl jsem sebou vzít bíglíka, ale o jeho pocitech polemizovat nebudu.
První kopec, Červený, mám za humny. Dříve zde hospodařil majitel cihelny Kohn, těžící hlínu pro své podnikání. Jeho výrobky mají dobrý zvuk ještě po osmdesáti letech (doslova pěkně zvonivý), co je z Brna pryč a o jeho pozemky se dosud vedou restituční spory.
Červený kopec byl vyhlášen za přírodní památku kvůli zde se vyskytující fauně a floře, a kvůli spraším a pohřbeným půdám, které se zde vrstvily po dva miliony let. Odkryty byly právě těžbou a specifické místo často bývá cílem exkurzí geologů.

Při bližším pohledu lze objevit schránky drobných živočichů.

Na Červeném kopci lze vidět příbytky bezdomovců, zahrádkářské kolonie, domy milionářů s krásným výhledem, skládku stavební suti, legální skládku, několik skládek nelegálních, fotbalové hřiště i hřiště painballové.

Po pokochání se výhledem na město jsme putovali na sousední Kamenný vrch. Zkontrolovali jsme výstavbu tunelu u univerzitního kampusu. Na pracovníky zhotovující důlní dílo dohlíží soška sv. Barbory.

Bohunický kampus pohled z Kamenného vrchu.

Nejvyšším vrcholem na naší cestě byla Kohoutovická baba (415 m.n.m.) s kuželovitým vodojemem.

Domů jsme se vydali starou zástavbou. Ještě v šedesátých letech tato lesy obklopená městská část čítala stovku domů, po výstavbě panelového sídliště se počet obyvatel Kohoutovic rozrostl na 12 000. I tak jsou díky okolní přírodě vyhledávány k bydlení.

Pod hotelem Myslivna pramení Kohoutovický potok.

Jeho koryto a údolí, jímž protéká je prohlášeno za přírodní památku. Myslím, že by si pramen zasloužil decentnější úpravu. Zamřížovaný podzemní prostor slouží k odlehčení kanalizace při silných deštích.
Délka toku je pouhých 1,5 kilometrů, během nichž překoná 95 výškových metrů.

Kaskády na Kohoutovickém potoce

Do Svratky ústí v Pisárkách za muzeem Anthropos.

S procházkou jsem byl spokojen. Na patnácti kilometrech jsme toho viděli docela dost a ani jsme při tom nezmokli.