Je to většinou neuvěřitelná náhoda, narazit na svoji fotku někde, kam jste ji sami nedali, ale stává se to.
Když na to člověk přijde, většinou se mu zvýší tlak, nadledvinky vyplivnou do krevního oběhu adrenalín a mozek se přepne do bojového režimu.
Takže v takovém případě je dobré se zklidnit, něco vypít, a popřemýšlet o té situaci až s mírným odstupem, až se organismus vrátí do normálního stavu. A odpovědět si na základní otázky:
- Co se ve skutečnosti stalo?
- Jak mě to poškozuje (a zda vlastně vůbec)?
- A co se s tím dá dělat?
Jedná-li o nekomerční použití pro vlastní potřebu, to jest že si třeba nějaká slečna stáhne moji fotku jako ilustraci do svého blogísku nebo ji použije jako profilovku na facebook, není důvod s tím vůbec cokoliv dělat. Přinejmenším lze pogratulovat dotyčné slečně k dobrému vkusu.
Druhá věc je, když někdo použije cizí fotku ke komerčnímu účelu, jinými slovy vydělává na ní peníze. Ale i tam je vhodné se ptát: i když je použití mých fotek neoprávněné, poškozuje mě? Poškozuje moje dobré jméno? Poškozuje mě finančně? A jak moc?
Před lety jsem byl na jednom fotografickém diskuzním fóru, a tam se probíral následující případ: nějaká realitka použila jako ilustraci ve svém katalogu nemovitostí fotku, jen tak staženou z internetu, a dotyčný fotograf svoji fotku poznal. Ta realitka porušila zákon vlastně dvakrát – neměla svolení autora fotky a nejspíš ani majitele dotyčné nemovitosti. Když se ale potom v diskuzi objevil sken toho katalogu, ukázalo se, že se jedná o „obrázek“ o velikosti poštovní známky, asi 3 x 2 cm. Bylo až s podivem, že autor v tom svoji fotku vůbec poznal. No a v té diskuzi bylo autorovi doporučováno, ať si svoji fotku „ocení“ na několikatisícovou hodnotu a s ní pak ať jde na tu realitku s návrhem na odškodnění, případně až k soudu.
Nevím, jak to dopadlo, až do konce jsem to nesledoval, ale ruku na srdce: má jakákoliv vaše fotka několikatisícovou tržní hodnotu? Může kdokoliv z nás sáhnout do svého archívu, něco vylosovat a říct ano, kdybych tuto fotku prodal, dostanu za ni tisícovku?
Jistě, občas se nějaký unikát najde, ale ve skutečnosti má 99.999% našich (a ano, i vašich) fotografií skutečnou tržní cenu někde mezi nulou a maximálně několika desetikorunami. (V opačném případě by byl každý fotograf několikanásobný milionář). Nepopírám, že byl porušený zákon i dobré mravy, ale strávit několik hodin (nebo i minut) komunikací o zneužití fotky, která v podstatě nemá žádnou reálnou tržní hodnotu? Někdo namítne, že i tak jde o peníze. Ale i čas jsou peníze…
V jiné souvislosti jeden svatební fotograf psal něco v tom smyslu, že si jedné hodiny práce cení na 350 Kč. Pokud zjistím, že někdo použil neoprávněně moji fotku na svém webu, já věnuji třeba čtyři hodiny komunikaci s dotyčným a výsledkem bude, že on tu fotku odstraní, co získám? Zadostiučinění a snad i omluvu. Co ztratím? Čtyři hodiny času v hodnotě půldruhé tisícovky. Stojí mi to za to? Kromě toho, tu moji fotku by mohly vidět další stovky a tisíce lidí – sice by nevěděli, že je to MOJE fotka, ale viděli by ji a měla by třeba úspěch, i když bych z toho já sám vlastně nic neměl.
Další level je už jednoznačně komerční zneužití, když někdo například použije moji fotku do kalendáře a ten pak vesele prodává. Porušil zákon, o tom není sporu, ale jakou mi způsobil škodu? Já jsem svoji fotku teoreticky mohl taky komerčně využít, ale nevyužil (lhostejno zda proto, že nechci, nemůžu, neumím…). Takže z ní finančně nic nemám, a ani bych nikdy neměl. Když tu moji fotku komerčně využije někdo jiný a nic mi z toho nedá, tak ano, porušil zákon i dobré mravy, ale mně defacto nic neubylo.
Jiná věc by byla, kdybych kalendář se svými fotkami prodával já sám a dotyčný by mi s mými ukradenými fotkami přebíral zákazníky. Ale když je dotyčný zloděj třeba Číňan (nebo Australan) a prodává čínský (nebo australský) kalendář ve svém regionu, tak mi tím také vlastně neškodí. Neloví v mém rybníčku. Škoda, jednoznačná a snad i vyčíslitelná, by byla jen kdyby jen kdyby mi reálně konkuroval a přebíral moje reálné (nikoliv jen potencionální) zákazníky.
Co když někdo využije pro svůj prospěch něco mého, co já využít nechci nebo neumím a přitom mi defacto nic neubere? Teď mi nejde o to, že je to nezákonné. Zákony se mohou časem změnit tak či onak. Jde mi o to, zda jsem tímto jednáním nějak reálně, fakticky poškozený. A vypadá to, že vlastně ani ne.
Někdo namítne: takže si můžu bez dovolení půjčit tvoje auto, když zrovna s ním nejezdíš? No tak to asi ne, ale tam jde o jiný případ. Auto se ojezdí, opotřebuje, hrozí tam že způsobíš škodu s ním nebo na něm... Neoprávněné užití fotek je přece jenom opravdu něco jiného.
Často pomůže srovnat profesi fotografa s nějakou jinou. Kdybych byl dejme tomu hostinský, setkával bych se zase s tím, že mi někdo rozbije půllitr, poblije lokál nebo dokonce uteče bez placení. A ve většině případů si na někom takovém nic nevezmu a škoda zůstane na mně. Pokud jsou tyto škody v rozumných mezích, tak nezbude, než se s nimi smířit jako s podnikatelským rizikem a prostě s nimi počítat jako s jakýmikoliv jinými náklady. A jestliže přesáhnou rozumnou míru, tak se ptát ne co ti ostatní, ale co já sám asi dělám špatně. Tak jako hostinský musí počítat a smířit se s určitým procentem škod, co mu způsobí hosté, tak i každý fotograf se musí prostě počítat s tím, že některé fotky mu někdo použije bez dovolení.
Na závěr: Uvědomme si jednu věc: autor má právo bránit se neoprávněnému využívání svých děl. Ale rozhodně to nemá jako povinnost. A v drtivé většině případů se mu prostě nevyplatí (finančně i časově, ostatně i čas jsou peníze) toto právo vymáhat. Jistěže někdo namítne, že jde o princip a o „výchovné“ působení na veřejnost. Budiž, ale nechť si veřejnost vychovává ten, kdo na to má. Já budu raději věnovat čas focení a sebezdokonalování než pátráním po netu, komu se moje fotky zalíbily tak moc, že je použil.
