Kam kráčíš, fotografické řemeslo?

in Česky!7 months ago

Tentokrát nezačnu zeširoka, jak zde bývá zvykem, ale vypálím rovnou od boku:

Fotografické řemeslo je prakticky mrtvé.

Tím fotografickým řemeslem myslím povolání profesionálního, námezdního fotografa.

Toto povolání mělo smysl v minulosti, kdy fotografování nebylo pro každého. Fotografování - a tím myslím ten technický proces - vyžadovalo techniku, kterou nemohl mít každý, mokrý proces vyžadoval vybavení, které neměl každý a také vyžadoval znalosti a zručnost, které neměl každý. Prostě fotografování bylo doménou odborníků. Kdo potřeboval fotku na průkaz, šel k fotografovi. Kdo potřeboval vyfotit na památku rodinu, šel k fotografovi. Kdo potřeboval jakékoliv obrázky - ať už z jakéhokoliv důvodu - oslovil fotografa.

source: The Graphic Fairy (thegraphicfairy.com)

Jaká je situace dnes? Na průkazy vás fotí úředník, na památku se dělají fotky mobilem, mobilem vyfotí makléř tu chalupu, co prodáváte, mobilem vyfotí redaktor novin cokoliv, o čem zrovna píše článek.

V podstatě dnes zůstaly jen dvě větší oblasti, kde se řemeslný fotograf uplatní: reklama a svatby. A to je málo kapustičky a hodně slimáčků. Reklama sice bude potřebovat fotky pořád, ale to je buď doména velkých agentur, které mají ty opravdu velké zakázky pod palcem, nebo si to firmy řídí sami. Není pravděpodobné, že by třeba Lidl oslovil běžného fotografa-živnostníka s nabídkou fotit zboží do letáků. Na takového živnostníka čeká opravdu jen paběrkování a nebo ty svatby.

Svatební fotografie, to je kapitola sama pro sebe. Je totiž neuvěřitelně přeceňovaná. Každá nevěsta chce mít supr fotky ze svatby. Ale co pak s tím? Po svatbě se novomanželé pochlubí všem příbuzným a známým, jakou měli pěknou svatbu, a pak ty fotky většinou skončí někde v albu, které otevřou možná pravnoučata když budou likvidovat pozůstalost. V tom lepším případě. Jestliže >40% manželství u nás končí rozvodem, skončí ty draze zaplacené fotky třeba někde v popelnici. Nebo vy, ženatí a vdané, kocháte se někdy svými svatebními fotkami? Ukazujete je známým? Fotky z dovolené, budiž, fotky dětí, budiž, ale svatební??

A úplně nejlepší je, když novomanželé zjistí, že fotky ze svatby, co udělal strýc z Bruntálu mobilem je baví víc, než ty, za které vysolili nerudnému fotografovi třicet litrů...

Jak bych to shrnul? Často pomáhá přirovnání. A já teď přirovnám fotografy třeba... ke kovářům. Není to zas tak od věci. I když je pár uměleckých kovářů, tak kovářství je především řemeslo. O fotografování to platí stejně. Dřív byl kovář v každé vesnici a využívali ho běžně úplně všichni. Kdo z vás ale v současnosti potřeboval kováře? Většina z nás, kdo nemáme doma poníka nebo co jsme nezatoužili po luxusním ručně kovaném nářadí ke krbu, tak nepotřebuje kováře jak je rok dlouhý. Vlastně ani netuším, kde je v mém okolí kovárna. A s fotografy-živnostníky je to podobné. Sice vím, kde je v našem městě fotograf, ale nevím, k čemu bych ho potřeboval. A on si to uvědomuje taky, protože má prodejnu papírnictví, zásilkovnu, a sám svoje fotografické aktivity pomalu přesouvá z kategorie "profese" do kategorie "hobby".

Pokrok nezastavíš.