Jakou mají cenu moje fotky?

in Česky!6 months ago

Otázku v nadpisu si čas od času položí každý fotograf. Přinejmenším v okamžiku, kdy nějakou jeho fotku použije neoprávněně někdo jiný. A fotografové se přitom dopouštějí několika omylů.

Záleží na tom, jak dobře umí fotograf fotku ocenit
Nezáleží.
Na subjektivním pocitu fotografa opravdu nezáleží. Samozřejmě že fotograf může mít k některým svým fotkám emocionální vztah. Může mít citový vztah k objektu fotky, může mít z focení nějaké zážitky, může se mu některá jeho fotka líbit výrazně víc, než jiné. Nic z toho zákazníka (nebo trh obecně) absolutně nezajímá. Zákazníka zajímá jen jedno jediné: zda fotka naplňuje jeho potřebu.
Součástí ceny fotky jsou náklady na její pořízení
Nejsou.
Samozřejmě, že fotograf si musel pořídit techniku, tělo, objektivy, filtry, blablabla... Ale jestli má fotograf výbavu za statisíce, a jestli její životnost odvodíme od životnosti závěrky DSLR, která je taky v řádu statisíců, pak prostým dělením dojdeme k závěru, že amortizace výbavy se na nákladech na jednu fotku podílí v řádu jednotek korun.

Cena výbavy se na ceně fotky může projevit jediným způsobem: prostřednictvím technické kvality. Dražší tělo třeba dělá na fotkách menší šum, dražší objektiv má možná lepší kresbu. Otázka je, zda to zákazník rozezná a ocení. Totiž mnozí fotografové na technické kvalitě až přehnaně bazírují, zatímco pro zákazníka je to často až vedlejší.

Četl jsem kdysi příběh jedné kapely a jejího CD, kde dlouho hledali nějakou fotku na přebal, až konečně našli takovou, která naprosto přesně ladila s jejich hudbou, vyjadřovala přesně to, co chtěli na svém cédéčku mít a byla přitažlivá i z marketingového hlediska (protože obal prodává). Samozřejmě tu fotku slušně zaplatili, protože splňovala jejich požadavky, a vůbec nikoho nezajímalo, že tu fotku pořídil amatér laciným kompaktem.

A co cestovní náklady, náklady na ateliér, odměna modelce...? Pokud nehovoříme o fotkách, dělaných výslovně na zakázku, tak opět nezájem. Potenciálního zákazníka fakt nezajímá (a zajímat nemusí), jestli má fotograf ateliér na Václaváku nebo ve stodole. Nemusí ho zajímat zda jel cíleně za polární kruh udělat fotku půlnočního slunce nebo jestli ji udělal v rámci své dovolené. Nebo jestli fotku udělal z vesmíru Hubbleovým teleskopem za dvě a půl miliardy dolarů.

source: NASA, ESA, STScI, J. Hester and P. Scowen (Arizona State University)

Co čas strávený úpravami?
Nezájem.
Opravdu? To jako nemá fotograf nárok na odměnu za čas strávený prací?

Ale má - v případě, že si ten jeho čas někdo objednal, nechť ho i zaplatí. Ale jinak je čas strávený nad úpravou fotek skutečně něco, co potenciálního (a ani reálného) zákazníka absolutně netankuje.

Kdysi jsem v jedné facebookové diskuzi četl, jak jeden pouťový svatební fotograf obhajoval své přemrštěné ceny tím, že na úpravách každé jedné fotky stráví hodinu času, což při padesáti fotkách dělá padesát hodin (což je tak týden práce). Prý z každé svatby dělá cca 50 takhle upravených fotek + několik desítek momentek. Samozřejmě první reakce byla, co je to za fotografa, když se musí s každou fotkou upravovat hodinu, a proč to neudělá na první dobrou.

Nikon D5200, 1/640, f 2,8, ISO 160, focal length 17 mm

Fotograf může mít iluzi, že jeho fotky mají cenu 5 000 nebo 10 000 korun, stejně jako já můžu mít iluzi, že moje 10 let stará fabie má cenu 200 000. Oba však narazíme na realitu v okamžiku, kdy budeme chtít svoje zboží prodat. Sice se může stát, že nějaká fotka (nebo některé auto) je unikátní kousek, který si najde svého zájemce, ale excesy neradno zobecňovat.

Tak jak z toho ven?

Konečně se v tomto dlouhém článku dopracováváme k nějakému závěru:

Ekonomicky správná cena je ta nejvyšší, jakou je zákazník ochoten zaplatit.

  • Když stanovíte cenu 500, ale zákazník je ochoten zaplatit 1000, připravíte se o pětistovku.
  • Když stanovíte cenu 1500, ale zákazník je ochoten zaplatit 1000, připravíte se o celý obchod, protože se neuskuteční.

První otázka, která obvykle vyskočí, je, jak mám vědět, jakou cenu je zákazník ochoten zaplatit (když do hlavy mu nevidím). Odpovědi jsou tři: trh, zkušenost, vyjednávání. Jestliže se podobné fotky třeba na mikrofotobankách prodávají za dva dolary, tak si nemůžu říct o dvacet. Nebo můžu, ale pak musím zákazníkovi objasnit, že za tu desetinásobnou cenu dostane odpovídající protihodnotu.

Všímavý čtenář jistě zaregistroval jednu věc: v definici ekonomicky správné ceny chybí pojmy jako náklady nebo zisk. Cena se opravdu neodvíjí ani od nákladů, ani od případného zisku a už vůbec ne od subjektivního názoru fotografa. Ano, na případných nákladech záleží rozhodnutí, jestli se mi prodej za tuto cenu vyplatí nebo ne. Ale vypočítávat cenu z nákladů, bez ohledu na ochotu zákazníka ji zaplatit, je chybné. Nehledě na to, že pohled na náklady je jiný u profesionála a jiný u "hobby" fotografa.

Výšku ceny určuje pouze poptávka.
A poptávka, to je zákazník. Síla poptávky je opravdu to jediné, co určuje cenu. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat.

Tak zase nechám psaní a půjdu fotit :)

Sort:  

Pěkné pojednání, díky.

Jinak k těm svatbám... Fotil jsem svatbu 3x a pokaždé zadarmo. Poprvé kamarádka/kamarád. Ti nakonec ještě posléze dostali album s fotkama a když jsem viděl jak nad ním uronili kroupu... Pocit k nezaplacení.
Ale jinak už svatbu nikdy... Který vůl vymyslel, že nevěsta bude v bílém a ženich v černem? ;)

Zkus fotit svatby, tuším, v Indii. Tam je nevěsta jakoby přijela z našeho pohřbu. To se ti bude fotit lépe :)

Tak to prostě je. Víc říkat netřeba.

Takové univerzální pojednání o ceně :)