Pohyb vs trénink

Je to vůbec rozdíl? A jestli jo, jakej? Je to vlastně důležitý?

Svým způsobem se dá říct, že pohyb je život a smrt je stagnace. Nebo taky můžeme z jistýho filosofickýho hlediska říct, že pohyb je život a život nemá protiklad, protože i smrt je pohyb. Tělo se totiž dál rozkládá a vzniká z něho jiná forma života. A nebo se na to můžeme taky dívat tak, že nic v pohybu není, protože není odkud kam by se to všechno pohybovalo. Ale na chvíli zůstaňme u toho, že všechno je v pohybu.

Ať totiž chceme nebo ne; a je dokonce jedno jestli sedíme, stojíme, ležíme, spíme, nebo jsme při vědomí; pohybujeme se. Nemusí jít o pohyb nutně vědomej. Krev cirkuluje. Mozek zpracovává podněty. Uvnitř každýho organismus se zkrátka děje 24/7 celá řada věcí, o nichž zčásti asi pořád nemáme ani páru. Takže pohyb=život. A to co se dá nějakým způsobem ovlivnit (pokud Vám na tom záleží) je kvalita toho pohybu. Jak se taková kvalita pozná? No někdo Vám řekne, že je třeba jíst zdravý potraviny (což je téma na samostatnej článek), další Vám řekne, že je to dostatek spánku a třetí mluví o 10k kroků denně. Z mýho pohledu se ale kvalita skrývá především v pozornosti vůči sebe sama. Nejde ani tak o to "správně" stát, nebo "dobře" běhat, či se "správně" stravovat. To všechno je vcelku relativní a mění se v čase. Ale bejt si toho vědomej. Bejt k tomu pozornej...Což by se asi dalo vyjádřit jako Žít v sobě.

No a trénink je vlastně taková podmnožina toho všeho. Trénink je všechen pohyb, kterej chci nějakým způsobem měřit. Chci se v něm nějakým způsobem zlepšovat. Někam se posouvat. K vyšším počtům opakování. K vícero kilometrům. K čemukoliv. Má to nějakej měřitelnej cíl. Kdežto (existuje takový slovo vůbec?) pohyb žádnej cíl nemá. Je to život sám.

No a proč je to vůbec důležitý?

Poněvadž je třeba si v tom podle mýho názoru udělat pořádek. Aby člověk neměřil blbosti a nestagnoval v tom, v čem se chce zlepšovat. Tak například běh. Když člověk jen tak běží pro šest rohlíků někam do krámu, asi to není úplně trénink. Ten má totiž nějakej řád. Nějakou posloupnost. Nějakej výstup. Což běh pro rohlíky asi úplně nesplňuje. Ale pokud se člověk rozhodne, že poběží 10 km v nějakým tempu, připraví se na to, provede se celým nějakým rituálem, pak asi už o tréninku mluvit budeme. Stejně tak je rozdíl mezi procházkou a cílenou přípravou na nějakej pochod. V prvním případě si prostě člověk nazuje boty, někde si po cestě koupí zmrzku, pokecá se sousedem, vyvenčí u toho psa. V druhým případě ale projde nějakým postupem, na jehož konci má nějakej výstup, kterej je měřitelnej.

Ono se to možná zdá jako jasná věc, ale někdy se rozdíly a hranice stírají a co tak koukám po těch internetech a bavím se o tom s lidma, často v tom panuje zmatek. Zvlášť v době chytrých hodinek, který umí měřit každou blbost, na kterou si člověk vzpomene. A pak může být i vycházka s dětma brána za trénink. Přičemž to s tréninkem nemá společnýho vůbec nic. Trénink je nějaká vědomá, soustavná činnost za účelem dosahování nějakých cílů. A k životu jako takovýmu, ho vlastně nikdo moc nepotřebuje. Hýbat se ale "musíme" všichni.

Trénink je totiž práce, nebo zábava (záleží jestli profi atlet, nebo hobík). Ale pohyb je život.

Takovou typickou ukázkou může být hra, nebo jiná forma improvizace. Jít si s partou kámošů zaházet na koš je úplně jiná věc, než trénovat basketbal. Kopnout si do míče, nebo si jít zahrát volejbal někam na písek, je úplně jiná věc, než bejt fotbalistou, či volejbalistou. Jako hráč (atlet) procházíte v tréninku prvkama izolace, kdy zlepšujete jistý dovednosti jako dribling, přihrávku, nebo střelbu. Potom jednotlivý prvky cvičíte dohromady v nějakým dovednostním a komplexnějším cvičení a teprve pak přichází improvizace v podobě hry samotný. V