Je to jenom systém

Už tomu bylo 18 let co to začalo. Trhlina v časoprostoru. Otázkou však zůstává kde jsme. Před deseti lety. Jsem začal mluvit na telefon a on začal mluvit na mě. Tehdy to byla sranda. Jenže jasně tehdy si člověk myslel proč to neumí tohle a tohle a za jak dlouho to bude umět. Před deseti lety zažil steem pokus o koupi celého otevřeného systému. A telefon na mě mluvil když jsem ho oslovil.

Dnes o deset let později je to vlastně celkem jedno. Není to podstatné. Jasně že se všechno změnilo, ale to už bylo jasné právě před osmnácti lety. Byl konec světa. všichni to věděli, ale nikdo to vlastně dnes nevěděl. Vtipné na tom je, že je to jedno. Konec světa, nekonec světa, telefon na mě v roce 2020 mluvil. Jednou takhle v noci když jsme si nastavoval budík na ráno mě napadlo to nastavit ručně a zjistil jsem, že nevím jak se to na tom telefonu dělá. Protože vždy jsem to nastavoval jenom hlasem. Je to jenom systém. A je šumák jak se mu tehdy říkalo protože když ožil tak to je jako kdyby to neexistovalo.

Dnes o deset let později v roce 2030, je to jedno. Realita je prostě jiná, jen mi to nevíme. Prostě s tou technologií žijete. Řídí v podstatě všechno co děláte. všichni jsou propojení s technologií dohromady jen o tom nevědí protože ta technologie změnila celý způsob vnímání na úplně základním levlu pozornosti. Jasně že se o tom mluví, ale všichni vědí že jen to jen zpětná smyčka v mozku. Zpětná analýza která nic neznamená i když existuje. Dos lidí se pokouší to rozklíčovat aby mohlo ten systém ovládnout jako celek. Ale naštěstí stroj času takhle nefunguje, nebo se to domníváme že tak nefunguje.

Onehdá když jsem ležel na jachtě mě napadlo pozorovat delfíny, koukl se na radar a přesunul se o několik námořních mil na jihojihovýchod... stál jsem na lodi a koukal na na to jak plavou vedle lodi. A jak jsem se tak koukal tak mě napadlo kdo vlastně vymýšlí taková jména těm delfínům. A tak jsem se ponořil do studnice vědění a zjistil že to dělá zase nějaký algoritmus jak jinak. Převádí jejich zvuky kterými se v realitě oslovují na jména a ty pak lidé vidí když se dívají na delfíny. Vůbec to že jsme pojmenovali kde co je fascinující, ještě že mravenci jsou stále mimo rozsah našich monitorovacích systému. By jsem pak plakal nad Ferdou, kterého bych omylem zašláp na cestě.

Zítra touhle dobou by měli přistát, to bude zas sláva. Skoro každý si zapne v oku přenos. Někdy mě napadá že je dobře že nevyhráli diktatury, to by ten přenos měl v oku každý ať by chtěl nebo ne. No stejně neměli šanci ve chvíli kdy technologie byla venku, pokoušeli se o to ale nefungovalo jim to. Neuměli zapracovat chybu a rozmanitost. Jasně že ve volbách efektivnosti prohráli. Ale kdo ví co bude třeba za deset let, až se otevřou dveře do magnetické reality. Jak to nás asi pozmění. Stejně bych tou dobou chtěl být taky na jachtě. Vtipné je jak si říkáme co bude, jako kdyby ten čas měl nějakou podstatu.

Dneska už té zábavy bylo dost. Jdu si spustit opraný proces. A asi se u toho kouknu na ten přípravný přenos. Stejně mě to na tom lůžku nebaví ležet než se všechny buňky urovnají do pořádku tak to zabere moře času. Jo kdyby tak vymysleli jak urychlit ten proces. Otázkou je jestli by jsme ho pak vědomě uměli ovládat.