Steemit a Pan Zdeněk Lev z Rožmitálu

"Podle sebe soudím Tebe." Případně "Čistému vše čisté." To je v kostce lidová moudrost, která přesně pojmenováná, o čem chci psát. O koupi Steemitu. Přičemž si mylně představuju, že kupec se bude chovat stejně, jako bych jím byl já...

A samozřejmě se snažím najít nějakou historickou analogii. Jenomže to není problém. Naopak. Problém je si mezi stovkami a stovkami podobných umět vybrat tu nejtypičtější, s nejsilnějším příběhem.

Začnu sám u sebe. V roce 1990 na podzim jsem šel ulicí Ovenecká na Praze 7, na Letné, a registroval, že skoro všechny činžáky jsou na prodej. Tu za 600.000,- , tu za 850.000,- ... Jeden snad stál lehce přes milion... Vynásobte si tehdejší ceny deseti a budete moci porovnat tehdejší a dnešní ceny. Činžáky o 8, 12 bytech... Dneska by stál tolik právě jeden z bytů...

A já si to už tehdy uvědomoval, že to přijde. Zhruba, samozřejmě. Tak proč jsem aspoň jeden z těch baráků tehdy nekoupil? Bylo mi 23. Právě jsem absolvoval FF UK. Všechny jistoty právě padly. Oba rodiče měnili zaměstnání. Já chtěl zůstat na fakultě. Ale ti, se kterými jsem byl domluven, odtud také odcházeli.

Peníze... Já byl vždycky spořivý. Takových dvě stě tisíc bych tenkrát dohromady dal... Půjčila by mi banka? Bavili by se s klukem těsně po škole? Ručil bych koupeným domem...

Tehdejší čisté nájmy se pohybovaly mezi stem a dvěma sty korunami za byt o sto metrech čtverečních. Nájmy pochopitelně regulované... Byty i domy byly zanedbané. Čtyřicet let neudržované. Kdybych byl instalatér, zedník, elektrikář... Ale já byl filosof.

Chtělo to zkusit a vydržet dvacet, třicet let. Ale já si netroufl. Měl jsem v životě ještě pár dobrých nápadů. Ale nikdy jsem si netroufl. Ne, nejsem chudý. Díky Bohu za to. Necítím se neúspěšně. Vlastně ani nelituji. Já jsem já. Nemohl jsem se chovat jinak. Kdyby ano, můj život by nabral úplně jiný směr.

Kdybych já koupil Steemit... Ale já bych ho nikdy nekoupil. Dokážu se vmyslet do pana Suna?

Žil byl pan Zdeněk Lev z Rožmitálu. 1470 - 1535. Narodil se se stříbrnou lžičkou v puse. Jako syn králova švagra. Jako Buzic, příslušník české šlechty z nejvýznamnějších a nejstarších... A přece to dotáhl ještě dál, nejdál, jak to jen šlo. Ne na trvalo...

V jeden okamžik ovládal na plochu největší feudální majetek v Čechách. Ano, Pernštejnové a Rožmberkové byli výnosností svých majetků pokládáni za bohatší... Ale on by je dohnal. Kdyby...

Svůj majetek shromáždil bezskrupulózní bezohledností. Bylo mu zjevně jedno, co si o něm ostatní myslí. Stal se v době Vladislava Jagellonského nejvyšším představitelem státu po králi, který tu věčně nebyl. A krále zastiňoval, i když tu byl... Své postavení zneužíval jak to šlo. Což nakonec Vladislav musel řešit a pana Zdeňka se zbavil. A začaly problémy...

Pan Zdeněk byl renesanční velmož a počty ho nebavily. Kupoval statky. Když na ně neměl, půjčoval si. Kdo by nepůjčil nejmocnějšímu muži v zemi?! Sám rozhazoval plnými hrstmi a také i půjčoval druhým... Až přišel o své úřady. A věřitelé začali chtít své kopy grošů zpátky...

Jenomže čeští Jagellonci vymřeli u Moháče. Pan Zdeněk, byla to hlavně jeho zásluha, sem přivedl Habsburky. Ti ho odměnili obnovením jeho výlučného postavení... Ale král Ferdinand I. byl stejně bezohledný jako pan Zdeněk. Od počátku s delší spoluprací nepočítal. A pana Zdeňka také vyhodil, jakmile ho mohl postrádat.

A věřitelé přišli znova. A Habsburkové Vídeň před Turky uhájili a nevymřeli. A pan Zdeněk přišel na buben. V Čechách ztratil úplně všechno. Jen na Moravě mu pár panství zůstalo. Měl tam příbuzné. Ještě s nimi stačil provést pár špinavostí... V chudobě neumřel.

Nakonec ekonomicky ztroskotali i Pernštejnové a Rožmberkové. (Kdo to neví, ti nuceně prodali Krumlov, pak Třeboň a vymřeli na Bechyni.) Udržely se rody, které počítat aspoň trochu uměly - Vchynští (dnes Kinští), Lobkovicové, Kolovratové, Nosticové... Nejzdatnějkší byli Smiřičtí. Ale proti vymření pojistka neexistuje. No ale nechci psát fresku z 16.století v Čechách. I když zrovna tohle je to, o čem vím hodně a baví mě to.

Koupil by pan Lev Steemit? Kdyby to pomohlo jeho prestiži, kdyby se o tom mluvilo... Určitě! Proč by ho koupil? Aby zvětšil svůj vliv! Aby se cítil ještě lépe. Aby se o něm mluvilo. Aby mu někdo visel na rtech, co řekne, jak rozhodne...

No jasně, nemusel jsem jít do 16.století. Mohl jsem si vzít "kapitány průmyslu" z dob české privatizce. Kladenského Stehlíka, plzeňského Soudka, ostravského Bakalu, nebo naše bankovní šíbry... Když pominu harvardského Koženého... Ti také kupovali a kupovali a kupovali... Až přišli o všechno.

Ale i tehdejší doba má své vítěze. Pány Babiše, Kellnera, Křetínského, Tykače, Horáčka... Pár stovek jich určitě bude. V čem se ti úspěšní lišili od těch neúspěšných? Nebylo to nakonec o náhodě? (O Boží vůli pokecáme jindy. Ano, pan Radim Passer, developer, je adventista. To je dost blízko i mé konfesi.)

Ale tohle je jen taková vsuvka. Na první dobrou jsem předpokládal, že když bohatý podnikatel něco koupí, že to má předem zmapované. Že ví, do čeho jde a co s tím bude dělat. Protože přesně takhle bych se choval já. Ale nejsou všichni jako já.

Že je bohatý, to přeci znamená, že už dosáhl nějakých úspěchů. A jak jinak se dosahuje úspěchů než inteligencí, plánováním, kázní a tvrdou prací? Teda...

Teď sáhnu úplně jinam. Po Adolfu Hitlerovi. Zmocnil se Německa. Obsadil, co se dalo... Takže byl úspěšný... To znamená, že i vysoce inteligentní, se spoustou dobrých vlastností? Hm...

Ona někdy stačí drzost. Nekonvenčnost. Udělat něco, co druzí nečekají, okamžitý nápad, improvizace... Ano, někdy to stačí. Hlavně ze začátku. Po nějaké době opravdu rozhoduje ten intelekt, sebekázeň. A poctivost. Protože jen s tou nejdál dojdeš...

Začínám být stále zvědavější na pana Slunce...