O jednom velikém opilci

Soluň je dnes milionové velkoměsto. Druhé největší v Řecku. Bývá považováno za neoficiální metropoli řecké Makedonie. Ale roku 1881 to byla celkem díra. I když... Přístavní město není nikdy tak úplně provinční. Žili tu Řekové, přirozeně Turci, ale též Arabové, Arméni, Židé... Vlastně by bylo snažší vyjmenovávat národnosti, které tu zastoupení něměly.

Přístav ve Středomoří. To nutně znamenalo celnici. A tureckému celníkovi Alimu a jeho jediné ženě Zubejdě se v onom roce 1881 narodil syn Mustafa. Ali číst, psát a počítat trochu uměl. Zubejda ne. Není divu, že si nepoznamenali, kdy že se jim ten Mustafa přesně narodil...

Celníky nemá nikdo rád. Už od biblických časů. To máme doloženo i písemně. Tak s tím Ali brzy seknul a jal se obchodovat se dřevem. Chtěl, aby se synek u něj učil a obchod jednou převzal. Ale Zubejda měla jiný názor. Mustafa nastoupil do maktebu, církevní školy. Maminka z něj chtěla mít duchovního.

Po několika tam strávených dnech se z Mustafy na zbytek života stává zuřivý antiklerikál a antiislamista. S Havlíčkem-Borovským a Džugašvillim-Stalinem by si mohli podat ruce. Jejich maminky je také dali na kněze. A jak to dopadlo s jejich vztahem k církvím... Jak to měl Mustafa se samotným Bohem, to nevím.

Takže Mustafa ibn Ali po dohodě s tatínkem přestoupil na světskou školu. Kde nebyl ani rok. Otec zemřel. Matka odešla k příbuzným na venkov. A Mustafa se ocitá s motykou na poli. Žádná budoucnost jej nečeká...

Jenomže Mustafa byl ambiciózní. Pochopil, že pečení holubi chudým sirotkům do huby sami nelétají. Naučil se nějak číst a psát. A přihlásil se ve 12 letech na vojenské učiliště. Vzali ho. Jeho další život bude až do konce pevně spojen s armádou.

Ve vojenském učilišti už jeden Mustafa byl. Důstojník Mustafa. Tedy Mustafa-bej, či dokonce Mustafa-paša. Aby se to nepletlo, Jeho Blahorodí rozhodlo, že náš Mustafa bude od teď Musatafa Kemal. Aby se to nepletlo. A Mustafa Kemal si odnese z vojenského učiliště také lásku k vlasti a k alhoholu, ale i nesnášenlivost k jiným národům.

Mustafovi to vojákování jde. Po učilišti kadetka. Nakonec vojenská akademie... V roce 1911 je velitelem Tobrúku v Kyrenaice, v dnešní Libyi. Je mu třicet let. Datum svého narození nezná, ale... Ale Itálie zrovna vyhlásila Osmanské říši válku. Osmani se moc nepředvedli. Kromě Mustafy Kemala. Který zahnal u něj se vylodivší Italy do moře.

Mustafa je generálem. Velitelem 19.divize. Posádkou v Gallipoli. V roce 1915 se mu v rajónu vylodili Britové. A jak si to Mustafa nacvičil už na Italech. I Brity zažene do moře. Je znovu povýšen. A odklizen. Mustafa se nemá rád s Němci. Tedy, nevadí mu samotní Němci. Ale jejich povýšenost. Mustafa se stává vojenským pobočníkem korunního prince (nebo jak se ta funkce u sultánova syna jmenuje). Podzim roku 1918 jej zastihne v Karlových Varech. Kde se jeho pán léčí... Ostatně Mustafa už také pije první ligu...

I.světová válka mezitím skončila. Spojenectvím s Němci diskreditovaný sultán odtsupuje. Nahrazuje ho jeho syn. Je přinucen uzavřít potupnou mírovou smlouvu s Dohodovými mocnostmi. Osmanská říše zanikla. Nové Turecko mělo jen 20% její původní rozlohy. A mělo být hůř... Spojenci slíbili čísti tureckého území Řecku a Itálii.

Ale Mustafa Kemal-paša Ghazi (dobyvatel) se postavil proti. Sultána svrhl. Vyhlásil republiku a vydupal ze země armádu. Rozdrtil s ní Řeky i Italy. Dal jasně najevo, že Turecko zůstane Turkům. A provedl odsun neteruckého obyvatelstva. Teda genocidu... Hlavně šel po Řecích.

Vyhlásil se prezidentem. A stal se osvíceným samovládcem. Přišel s reformní tsunami. Josef II. by zbledl závistí... Symbolicky zrušil pro Turecko počítání času podle hidžry a převzal občanský, křesťanský letopočet. Přeskočil tak ze 14.století rovnou do 20. Doslova.

Provedl odluku státu od církve. Odebral duchovním veškeré světské pravomoci. Nakonec zrušil chalifát. Nařídil nosit západní oděv a úpravu vlasů a vousů podle západního vzoru. Jako kdysi car Petr Veliký. Dal volební právo ženám. Dřív než třeba Francie...

Zavedl decimální míry a váhy, přikázal používat latinku místo arabského písma. Celý národ zahnal znovu do školy. Ostatně zavedl povinnou školní docházku. Byl silným autokratem. Ale nikdy nezavedl censuru. Ruší dervišské "kláštery". Do mešit nasazuje policejní špicly. A chlastá... Zavádá reformu za reformou. Ale ty jeho se většinou osvědčily.

V roce 1934 zavádí příjmení. On sám dostává od svého Parlamentu (v novinách se Parlamentu vysmívají jako třem stem hluchoněmých, vládne si přeci Mustafa sám...) příjmení Ata Turk. Táta Turek... Tatíček Masaryk... A taky si mění arabské přízvisko Kemal (=dokonalý) na turecké Kamal (=Pevnost).

Jeho osobní život není příliš šťastný. Manželka Latife, studovaná v Paříži, se s ním nechala po necelých dvou letech rozvést.... A tak pije a pije...

O něj a i o Turecko se začal ucházet nový nápadník. Adolf Hitler. Versailleský mírový systém je přeci jejich společný protivník... Jsou starými spojenci z Gallipoli... Chtělo by to revanš... Taková krásná území... Sovětský svaz, Řecko, Přední východ...

Ale Mustafa sice pije, ale zůstal mu zdravý rozum toho chlapce, co nechodil nikdy do školy a pracoval na poli 4 roky s motykou. S Německem? Proti zbytku světa? Ne! Navíc se z něj vyklubal antinacista. Veřejně hlásá, že on dal zotročeným Turkům svobodu. A Hitler svobodným Němcům svobodu vzal. Jasně. Oboustranně výhodná spolupráce včetně vojenské, obchod...

To s těmi Židy... Tak vysloveně je přijímat masově, to zase ne... Už tu máme Kurdy, Armény... Ale jednotlivci... Třeba pár stovek univerzitních hodnostářů židovského původu se z Německa přesunulo do Turecka...

Mustafa Kamal Ataturk 10.11.1938 umírá. Cirhóza jater. Čest jeho památce, která žije dál! Dívá se na Vás z každé turecké bankovky. Téměř v každém městě mu stojí socha. (V Karlových Varech též. Přes arménské protesty.) Turci jej milují... Jejich Ataturk byl pro ně přeci větší než Mohammed...

Ale jako s tím Tatíčkem Masarykem. "Nebát se a nekrást!" Dnešní politici se sice bojí a kradou, ale ústně se k němu hlásí... Turecko se dnes vrací do náruče islámu. Ale Mustafu tam mají pořád rádi, je národním hrdinou. Ale akcent se přesouvá. Už není velkým reformátorem, ale zachráncem a osvoboditelem... Ale s tím už on nic dělat nemůže.

Ten nadpis... On byl veliký. A k tomu opilec. Nebyl to jen nějaký velký opilec.