Postavit hřiště, to dneska není jen tak... Na to jsou předpisy. A když ještě předpisy nebyly, tak platil nepsaný stavitelský kánon. Jeden stavitel "opisoval" od druhého... Teda, když se bavím třeba o 14.století, tak to teda většinou psát ještě neuměl...

Jenomže každý stavitel byl umělec. Nedokázal převzít vzor bez vlastní invence. A tak se každá středověká stavba trochu lišila. Třeba v pražské katedrále sv.Víta poznáte přesně, kde skončil Matyáš z Arrasu a začal Petr Parléř. Jedna z bočních kaplí se začala stavět jako šestiboká a skončila jako čtyřboká...

No a Mistr třeboňsklých hřišť (podle vzoru "Mistr třeboňského oltáře") má rád veselé pastelky. Jistě bych mohl napsat freudiánskou studii, co se mu v dětství s klauny a pastelkami přihodilo... Ale to bych napsal nový příběh Batmana a Jokkera... A to teď nechci.

Jen jsem zvědav, jestli se budou pastelky šířit. Nějaký projektant dětských hřišť se bude rekreovat v Třeboni. Uvidí pastelku... Bude ji považovat za dobrý nápad? Přisvojí si tento výtvarný prvek pro projekt svého dalšího hřiště? Uvidí pastelku víc projektantů? Co s ní udělají...

Lidé mají tu vlastost, že se vzájemně inspirují. Ještě jsem ani nespustil kanály, a už jsou tu nové myšlenky!

P.S.: Nebojte, už mám v hlavě o Třeboni jen asi pět článků...