Co se děje na I.stupni českých škol

Tak tedy, nebyl jsem všude. Ale co jsem viděl a slyšel, to věrně podávám...

Před většinou škol najdeme alepsoň malý apelplatz. A na něm jsou teď tečky. Zpravidla v několika zásupech oddělených dvěma metry. V jedntolivých zástupech jsou rozestupy 1,5 metru. A ty tečky jsou různobarevné.

Žáci jsou rozděleni podle barevného a číselného kódu. V 7.40 nastupují na značky jedničky. Zástup fialový, modrý a růžový. Vychovatelky si je odškrtají a v 7.45 odvádějí do šaten. Každý zástup jinými dveřmi, rozestupy dodržovat! Sídlištní školy mají mnoho dveří...

A okamžitě nastupují dvojky, zase podle barevného kódu. V 7.50 odchod do šaten a tříd. Nastupují trojky... V 7.55 odcházejí trojky...

Hlavní osobou je školník. Chápejte. Já žiju také v určité bublině. Ale... Museli jste dítě přihlásit k mimořádné docházce tak, že jste odeslali vyplněný formulář mailem. Pak jste museli přinést tento podepsaný formulář fyzicky spolu s prohlášením o bezinfekčnosti. Museli jste si přečíst instrukci, že Vaše dítě patří příkladně do skupiny 3 fialová, která nastupuje v 7.50 a odchází do školy v 7.55. Že si je můžete vyzvednout jen mezi 15.30 a 16.00 před školou, kam budou vyvedeny...

Pochopil jsem, že pro většinu rodičů a dalších zákonných zástupců je splnění takového množství instrukcí naprosto nepochopitelné a nemyslitelné. Prostě slyšeli v televizi, že se otevírají školy pro I.stupeň, tak tady to dítko máte! Jaké papíry? Jaká skupina? Jaká barva? Co že jste mi to opakovaně posílali na mail? Že jste mi to říkali telefonem? Prosím Vás, mně volá lidí a něco mi říká... A dnes si pro dítě přijdu ve dvanáct...

No a tyhle rodiče posílá pan školník k bočnímu vchodu pro personál. Tam jsou také značky, kde organizuje paní hospodářka... Ve dveřích je stolek, za ním židle a na ní paní ředitelka. Všichni samozřejmě v rouškách...

Myslíte, že druhý den to bude lepší? Chyba lávky! Včera vedla maminka, dnes její druh... Zítra nevlastní starší bratr, pozítří babička, v pátek maminka, která si už nic nepamatuje... A příští týden se dítě v rámci střídavé péče přehazuje do otcovy rodiny, takže všechno nanovo...

Před školou je zkrátka veselo! A pak začíná hlídání ve třídách. Děti si přinášejí práci z domova, kam jim je mailem poslala jejich paní učitelka. Úkolem paní vychovatelky je umožnit těm třem dětem z patnácti, kteří si tu práci opravdu přinesly, ji vypracovat. Zpravidla ostatním dětem pustí něco na videu.

Třídy jsou osvíceně vyháněny střídavě na školní dvůr. Který už je přeměněn v herní koutek. Mezi pobytem tříd na dvoře má tam zas sólo školník s nějakým postřikem, který má být dezinfekcí...

Děti si také kreslí, syn se chodí zabarikádovat do rohu místnosti s knihou... Děti si nosí vlastní hračky. Mohou si hrát ve dvojicích při nasazených rouškách. Jinak jsou ve třídách bez roušek...

Když zákonní zástupci pochopili, že se ve škole jednak neučí a jednak se výrazně zhoršila kvalita obědů, tak své děti do školy přestali dávat. Aniž by to předepsaným způsobem ve stanovené době ohlásili. Takže škola musí zjišťovat, jestli dítě neonemocnělo coronavirem... V krajním případě se jde domů zeptat uniformovaný policista...

A ty obědy. V přesně x hodin a minut paní kuchařky rozvážejí obědy na vozících do tříd. Každý žák dopstane svoje jídlo v plastové krabičce. Překvapuje mě, že příbory nejsou plastové, na jednou použití. Dodržování nezávazně stanovených pravidel je natolik vyčerpávající, že jídlo je opravdu nedobré.

Jak to vím? Včera jsem si syna vyzvedl dřív, protože ho začala bolet hlava. Tak mi zavolali. A oběd v krabičce jsem si odnesl. Zejména ta kaše byla fakt nechutná...

No a před nástupem do školy a po jejím skončení jsou děti v jednom chumlu. Chodí na kroužky, navštěvují se... A všechna ta hygienická pravidla jsou tak pro kočku.