Vokolopríglu

je název běžeckého závodu dlouhého 14,1 kilometru, který, přeložen z brněnského hantecu do češtiny, znamená Kolem přehrady. Letos se má konat jedenáctý ročník a jak je tento rok zvykem, i zde organizátory trápí vládní opatření a odliv sponzorů. Několikrát jsem o podání přihlášky uvažoval, takže kdy jindy než letos? Zvláště, když závod pořádá kamarád.

Dnes jsem si chtěl trasu zkusmo proběhnout. Vyrazil jsem z bystrckého přístaviště a podél levého břehu směřoval k hradu Veveří.

Po asfaltových cestách a částečně po silnici jsem za tři čtvrtě hodiny dorazil k hradu Veveří (cca 7 kilometrů) a po lávce se vydal na druhý břeh.

Tady čekalo překvapení. Cesta po druhém břehu přehrady je momentálně v rekonstrukci a je na ni zakázaný vstup. Počkal jsem si na parník, vyfotil ho, a pěšky se vydal k obci Chudčice.

Čekala mě delší cesta a stoupání, také bylo nutno obejít oplocenou oboru. Nad Chudčicemi je křížová cesta, na jejímž konci, téměř na vrcholu kopce, stojí tři kříže. Dozvídám se, že už v dávných dobách se sem konala procesí ke starobylé poutní kapli.

Mám za sebou polovinu trasy, nacházím se uvnitř obory (na značené cestě) a do běhu mi už není. U Rozdrojovic se cesta stáčí zpět k přehradě a u Sokolského koupaliště se napojuji na původně plánovanou trasu.

Hráz brněnské přehrady je docela krátká. Nachází se u ní pomník hrdinovi Šikulovi, který zabránil ustupujícím Němcům ve vyhození hráze do povětří. Zachránil tím spoustu životů, vlna by dokázala spláchnout polovinu Brna. Další připomínkou druhé světové války je pilíř nedokončené Hitlerovy dálnice.

Nakonec jsem místo 14 kilometrů uběhl a ušel dvacet a místo pohodového klusu po rovince zdolal více než 180 metrové převýšení. Zpátky do přístaviště jsem dorazil třech hodinách a čtyřech minutách, takže je co zlepšovat 🙂