Být fit

Lepší polovinu života už mám za sebou, takže občas mě někde pobolívá a schody už také neberu po třech. Nějakou fyzickou aktivitu se pokouším provozovat a udržovat se v kondici, ale už to není jako zamlada. Sice jsem nebyl sportovní talent, ale pohyb jsem měl rád a věnoval jsem se různým druhům sportů. V devatenácti jsem se dokonce hlásil na pedagogickou fakultu na obor učitel tělesné výchovy. Zkoušky jsem udělal, ale na mou kombinaci brali pouhých 5 lidí a já byl patnáctý. Na vysokou jsem se dostal o pár let později, na jiný obor a fakultu. Ale i zde byla spousta příležitostí sportovat, tak jsem toho hojně využíval. Rád vzpomínám na zimní výcvikový kurz, který se konal u Nového Města na Moravě. Sněhové podmínky byly optimální, kurz vedl zkušený trenér běžeckého lyžování. První dva dny jsme věnovali pilování techniky, po nich uměli jezdit i lidé, kteří na běžkách před kurzem ještě nestáli. A pak začaly túry po okolí. Parta byla také fajn, po večerech jsme se dobře bavili.
Času na sport rapidně ubylo s příchodem dětí. Před pár lety jsem ve firmě ještě s několika kolegy přijal výzvu zúčastnit se nočního běhu na deset kilometrů. Párkrát jsme si předtím šli zaběhat, ale moc jsme to nehrotili. Závod jsme všichni zvládli, atmosféra během závodů byla naprosto skvělá a v cíli mě zaplavila euforie, že jsem ani necítil únavu. Pohrávám si s myšlenkou opět se na nějaký závod přihlásit.
Nyní hraji pouze jednou týdně stolní tenis a to nepříliš úspěšně. Při hře se většinou rozčílím, jak mi to zase nejde. Ale má to též pozitivní efekt. Jak přijdu domů, vezmu psa svěřeného do péče, a jdeme se na dvě hodiny vyvětrat ven.