Koukáte-li na sport v televizi, jde v něm vždycky hlavně o peníze. Bez ohledu na to, jaká je to zrovna disciplína. A čím častěji daný sport v televizi bývá, tím více peněz se v něm obvykle točí. Ano, jsou výjimky, třeba závody formule 1 těžko budou vysílané častěji než teď. Ale v obecné rovině je tvrzení výše platné. Takže sousloví „sportovní hledisko“ obvykle nahrazuje výrazně hůře znějící „jak z toho jen vytřískat co nejvíc peněz“. Třeba ve větě: „Klub se rozhodl hráče v příštím přestupním období neprodat (nebo naopak prodat), nebylo by to ze sportovního hlediska rozumné.“

Sportovním hlediskem a národním koeficientem se zaobírají také analýzy nedávného neúspěchu čtyř z pěti českých zástupců ve fotbalových evropských pohárech. Pátý do nich ještě nezasáhl, ale vzhledem ke struktuře soutěží má jistotu, že si v každém případě zahraje nejméně dva zápasy v předkolech a následně bez ohledu na jejich výsledek šest dalších v té či oné základní skupině. Ze sportovního hlediska hezká jistota.

Pokud jde o národní koeficient, určuje, kolik týmů z dané země poháry hraje. Česká republika jich aktuálně vyslala pět, ale reálně hrozí, že brzy bude moci obsadit jen čtyři místa. Nemyslím, že by to případně mělo být nějakým způsobem zásadní, protože pokud se nepletu, ještě nikdy se nestalo, že by se do skupinové fáze probojovaly čtyři týmy, natož pět. Ne že bych fotbal až tak sledoval, ale kdyby k takovému úspěchu v poslední řekněme dekádě došlo, palcovým titulkům a oslavným ódám bych nemohl uniknout.

Ale pokud jde o finanční, tedy pardon, sportovní hledisko, letošní neúspěchy budou bolet celý český profesionální fotbal. Ten je totiž ve zvláštní situaci. Finančně mu totiž vévodí dva velcí a jeden malý hegemon. Prvním dvěma, zdá se, projde víceméně jakákoli účetní ztráta, jejich majitelé zatím na účty příliš nekoukají. Sparta i Slavia si tak mohou dovolit kupovat v zahraničí hráče za vyšší desítky milionů a v tuzemsku přeplatit každého. Včetně plzeňské Viktorie, malého hegemona, kterého vyřazení z evropských pohárů bude bolet nejvíce. Nemá totiž tak štědrého majitele jako jeho pražští konkurenti.

Zbývajících třináct ligových týmů a všechny kluby nižších soutěží se musí protloukat, jak se dá. Často by bez podpory města nebo kraje, případně obou, nemohly nadále fungovat. Tomu samozřejmě přizpůsobují svou přestupovou politiku – příjem z prodeje hráčů rozpočty obvykle dorovnává. Z tohohle úhlu pohledu je jen dobře, že se bohaté kluby trumfují v tom, kdo za hráče zaplatí víc. A že pak desítky aktuálně nepotřebných hráčů posílají na hostování. Přijde-li vám zvláštní, proč se třeba útočník upíše týmů, který má na jeho pozici půltuctu zhruba stejně kvalitních konkurentů, důvod je prostý. Jsou to opět peníze. Slavia se Spartou nabízejí násobně lepší smlouvy než ostatní týmy, Viktoria pak přeplatí všechny kromě zmíněných dvou.

Trio ligových favoritů si tak tvoří takové „farmy“ a čekají, co se na nich urodí. Úspěšnější hráče si na další sezonu stáhnou k sobě a ty méně úspěšné znovu vyšlou hostovat. Nejlépe pochopitelně znovu do první ligy. Takový postup je pro ostatní týmy zdánlivě výhodný – mají k dispozici nadstandardní hráče, které obvykle platí mateřský klub. Ale zkuste budovat nějakou koncepci týmu, jehož osu tvoří tři čtyři zapůjčení hráči, u nichž víte, že nejpozději za rok odejdou? Navíc je pro ně výhodnější nechat si platit bohatým klubem, za který nehrají, než přestoupit do chudšího týmu a přijít třeba o třetinu výplaty. Takoví hráči pak často odcházejí do jiných lig, které sice nejsou nějak extra renomované nebo prokazatelně náročnější, ale kde se platí více. Třeba do Polska, Rakouska, Rumunska nebo některých exotických destinací. I proto se pak české týmy v evropských pohárech těžko prosazují.

Nepodaří-li se Viktorii probít se do pohárové Evropy také v další sezoně, její rozpočet dostane citelnou ránu a bude chtě nechtě muset vyklidit pole pražským S. Třeba ne výkony a postavením v tabulce, ale nebude jim moci ani zdaleka konkurovat na přestupovém trhu. A Slavia se Spartou nafouknou bublinu ne nepodobnou té hypoteční, která předcházela ekonomické krizi. Kluby si však naštěstí na hráče nepůjčují, alespoň zatím.