Miluji věci, své mlčenlivé soudruhy...

Tak nadpis není ze mě. Ten jsem si bez dovolení vypůjčil od Jiřího Wolkera. Host do domu... Už si ani nepamatuji ze které konkrétní básně to je. Jen tyhle verše mi utkvěly. Nechci je ani dohledávat. Poetismus není zrovna šálek mého čaje.

Myslím, že takový Walt Whitman, takto průkopník civilismu, by se pod ně také ochotně podepsal. A konečně, vlastně vykrádám i @godfish -e. Před pár dny jeho actifití klon zveřejnil podobný snímek, avšak předmět doličný byl omotaný průsvitnou fólií. A tím mě vlastně inspiroval k mému dnešnímu psaní.

Tak o čem že to vlastně dneska bude?

O architektuře a jejím vlivu na lidskou psychiku. Ale to zní tak nadneseně, že až nabubřele...

Tak tedy o tom, že prostředí nás formuje. Když máte doma nepořádek, začne se Vám ďát nepořádek i v hlavě a v duši. Co Vás obklopuje, to na Vás působí. Nic objevného, že?

Můj dům, můj hrad... Ale co je za mými čtyřmi zdmi, to mě nezajímá? Nemá mě to zajímat? To mě jako neformuje? Jak se díváte na veřejný prostor? Líbí se Vám, co Vás obklopuje?

Nevšímám si jen kanálových poklopů. Tuším že snad ve všech českých, moravských a slezských sídlech (abych neurazil), ve vzdálenosti 25 metrů od sebe stojí lampy veřejného osvětlení, dříve zvané kandelábry. Kandela je přeci jednotka svítivosti...
Líbí se Vám? Ty lampy?

Kdysi bývávaly spodky, sokly, z litiny. Bejvávalo... Teď jsou z papundeklu. Tedy z nějaké lisované hmoty zřejmě prolité epoxidem. Asi je, ty spodky, kradli bezdomovci. Nebo je to takhle prostě levnější, ekologičtější, nebo bůhvíco... Prostě se ty staré vyměnily za nové.

Všimněte si napojení nového papundeklového soklu na kandelábr. Nahoře. Takhle si to přál městský architekt? A dole...

Věnujte, prosím, pozornost spodkům soklů. Ano. Čůrají na ně psi. Teda většinou psi. To autoři papundeklového soklu netušili, když jej navrhovali, že psy očůrávají sloupy?

Taková než vsuvka. Naše země není jen přeborníkem v pití piva. Kdesi jsem četl, bez citace, že jsme jedničkou i v chovu psů. Tedy co do počtu chovaných psů na lidského jedince. O kvalitě samotných psích chovů se šířit nebudu. Nicméně jsou v Evropě i horší množírny. A takhle to pak vypadá na ulici.

Schválně jsem se dnes díval na všechny možné sokly, podstavce, tyčky... U dopravních značek, u košů... Kde to šlo. Ano. Jsme jedna velká očůraná republika. Jak to řešit? Je vůbec vůle a poptávka po řešení? Budeme to řešit? A jak? Veřejnou soutěží?

Ale zpět ke kandelábrům. Papundekl zjevně nebyl dobrý nápad. Avšak těch kandelábrů po republice je... Baba by radila. Ale levné by to nebylo.

Milý čtenáři, rozhlédni se kolem sebe. Jaké jsou v blízkosti Tvého pracoviště a bydliště kandelábry? Je Ti to lhostejné? Líbí se Ti? Ale pokud se nelíbí, tak co? Díváš se jinam? Interpeluješ svého starostu, radního...? Co se dá vůbec dělat, když se Ti něco ve Tvém okolí nelíbí?

Čím jsem starší, tím specifičtěji si všímám některých věcí kolem sebe. Co jsem celá desetiletí neregistroval, to mě najednou začíná mlátit přes oči. No, zkusím třeba napsat Adamu Gebriánovi. Takový jeden architekt. Jestli si toho také všiml. Jestli o tom nechce natočit jeden ze svých pořadů...

Nemělo by to tak být. Ale jedno video od člověka, který má padesát tisíc followerů může změnit realitu víc, než když si půjde nějaký Krakonoš s někým promluvit na městskou část, na Magistrát, nebo třeba do Elektrických podniků. Tak už se to dneska asi ani nejmenuje.

Chápu, že tenhle článek nebude finančně úspěšný. Není cestovatelský a není cizojazyčný. A je proto špatný? Chtěl jsem jím něco říct a formuloval jsem si své myšlenky. Já s ním jsem spokojen. I když si ho přečte deset lidí (jsem optimista), měl pro mě smysl. Samozřejmě, hlásit ho do @pavelsku soutěže nemá smysl.