Krakonoš v říši pornoprůmyslu

Úplně mimo moji obvyklou tvorbu... Ráno jsem si přečetl od @pavelsku jeho mírně erotickou Fantazii. První, co mě napadlo, bylo, že tady já tedy opravdu žádné zkušenosti nemám... Ale po napsání jakéhosi commentu jsem si vzpomněl... A ta vzpomínky mě pobavila. Tak snad pobaví i někoho jiného.

Jako by to bylo včera. V letech 1993-1999 jsem pracoval v jedné bance jako správce sítě na pobočce. V Praze, na Vinohradech. Tehdy ještě banky nebyly tak neosobní jako dnes. A tak jsme se dostávali s klienty do bližšího kontaktu...

O blok dál stával vykřičený dům. Vždycky ráno, otevírali jsme v 7.30, pracovnice středního managementu nosila k nám do banky tržbu za noc. A prohodila s pokladními nějaké to slovo...

Ono se i podle výše tržby dalo poznat, jakou že tu noc měli. Taky podle toho, v jakých měnách tržbu přinesla. To ještě nebylo euro... Třeba přinesla islandské koruny. Tu se na pokladnách stočila řeč na to, jak chladní ti seveřané vlastně jsou. A tak.

Zavírali jsme v 18 hodin. Zmíněný podnik otevíral ve tři. Někdy se stávalo, že pan majitel krátce před osmnáctou hodinou usoudil, že má na pokladně příliš hotovosti a pověřil jednu ze svých zaměstnankyň, aby nám část tržby odnesla už v tu dobu.

Ta zaměstnkyně si přes pracovní úbor hodila kabát a šla. S řadovými zaměstnankyněmi se ale moc kloudně promluvit nedalo. Ony bývaly... Inzitní? Ale jako štoudve! Tak o tom jsem vlastně psát nechtěl.

V bance tehdy bývalo dost hotovosti. Občas jsem zaskakoval na trezoru. Pojistný limit byl 50 milonů. Na pokladnách 3 miliony. Když jsme se blížili k limitu, volali jsme ochrannou agenturu, aby si hotovost odvezla. A jeden až dva příslušníci té agentury u nás trvale vartovali.

Zatímco o sexuálních pracovnicích jsem napsal, že byly inzitní jako štoudve, tak většina těch strážných... Jako putštok. Čest výjimkám. I ty mezi nimi byly...

A jeden pán z ostrahy dostal hodinovou výpověď. O polední pauze vykrádal plastovou škatuli, kde se sbíralo... Už nevím na jakou charitu. A ani si nevypnul kameru.

Chápal to jako příkoří. A tak se nám "pomstil". Zadal do jakýchsi novin inzerát "Veselá děvčata čekají jen na Vás!" a dal tam všechna naše telefonní čísla na pobočku s tím, že "...zavolejte a vzneste své požadavky." A přesnou adresu. A to byste nevěřili, jaký měl ten inzerát ohlas... Inu, devadesátky.

Zprvu nás to trochu překvapovalo. Ty požadavky byly občas vážně podivné... Když bylo málo času, bývali jsme na volající i na návštěvníky i dost nerudní. Ale když čas byl... Některá děvčata vyřizovala ty telefonáty i ráda. A občas zůstala i po pracovní době.

"Že si vzal viagru a už sem jede! Tak schválně, jestli mu prodám stavební spoření a penzijní připojištění!"

No, náš pan vedoucí tak úplně nadšený nebyl. My, backoffice, byli v open space. Takže tam ty hovory byly trochu slyšet, i když jste nedali telefon na reproduktor. Pokladní i ostatní přepážkové pracovnice, když měly pauzu, tak si chodily k telefonům právě k nám, do zázemí, tyhle hovory vyřizovat.

Trvalo to několik týdnů. Hovory postupně ustávaly... Nevím, jestli při nich vzniklo nějaké trvalé přítelství... Děvčata se ptala i na to, kolik je potenciální klient ochoten za požadovanou službu zaplatit. My v bance jsme tehdy nebyli špatně placení... Ale co se nabízelo tam...

Já jsem se té všeobecné taškařice příliš neúčastnil. Z důvodu pohlaví a taky proto, že mě to tehdy vlastně nezajímalo. Až zpětně oceňuji, že to byla zajímavá životní zkušenost. Popusťe uzdu svojí fantazii...

No, a teď mi řekněte, co sem mám dát za fotku, aby to nebylo nudné. Poškádlím umělou inteligenci! Netuším jaká jsou pravidla pro použití tagu #porn ...