Chybějící dílek

Nevím, jak dlouho jsem to včera skládal. Ani nevím, na co jsem při skládání myslel. Napřed jsem našel krajové dílky a složil jsem rám. Pak jsem skládal skupinu Galů vpravo dole, Římany nad nimi, náčelníka Majestatixe, Kleopatru a Obelixe s Asterixem, Caesara, pak hudbu a nosiče Kleopatřina trůnu, pak jsem doplňoval, co mi přišlo pod ruku. A bylo hotovo.

Teda nebylo. Jeden dílek na pravém kraji chybí! Kde by mohl být? Kdekoliv. Nejspíš je v druhé krabici puzzle... Tam je taky Asterix a Obelix. S té první třeba vypadl, někde ležel... A někdo ho dal do té druhé krabice.

Jenomže jediný způsob, jak zjistit, jestli tam ten dílek opravdu je, je složit i tuhle krabic. Ten co zbude, to bude on! Ale do toho se mi dneska nechce. Mám tolik jiné práce...

Například hraju tenhle stolní hokej. Mámu porazím vždycky. Táta zase vždycky porazí mě. Stejně jako, když hrajeme šachy. Mám ten hokej už taky nejmíň 5 let. Myslím, že jsem ho dostal k 5.narozeninám. To jsem ještě chodil do školky.

Mám hokej pod skříní. Občas mám chuť, vytáhnu ho a říkám rodičům, že stál spoustu peněz, tak ať jdou se mnou hrát. Vždycky někdo jde. Mám i jiné hry a hračky.

Taky se budu dnes dívat na video, na Hodného dinosaura. Ale video často padá. Počítač je starší než já. Budu si taky číst. Dneska asi dočtu Hochy od Bobří řeky a zítra se pustím do Harryho Pottera. Jak mě čtení dřív moc nebavilo, tak už se mi docela líbí.

Už nehraju Splinterlands. Hraje za mě robot. Mě baví hrát, ale ne tak, abych pořád vyhrával. Já si rád zkouším různé sestavy.

Jenomže je to o peníze. Tak jsem rád, že za mě hraje robot. Jednou, dvakrát denně se tam podívám. Robot si vede dobře. Líp než já. Třeba zas někdy budu mít chuť na to hrát sám.

A teď mám takový nápad něco nakreslit. Do své hry Dračák...