U Berounky

Ač už mám děti v pubertálním věku a nejstarší dcera stojí na prahu dospělosti, s dětmi jsem vyjel na vodu poprvé. Sám nejsem žádný ostřílený mazák, navíc z týdne, který jsem strávil na raftech při sjíždění Vltavy, si mnoho nepamatuji.

Dětem se ale nápad zamlouval, a tak jsme vyrazili do kempu do Berouna. Museli jsme oželet návštěvu medvědária z důvodu indispozice jedné z dcer. Další den jí už bylo lépe, a tak jsme mohli jít do půjčovny raftů, která se v kempu nacházela. Hned, jak jsme vypluli, bylo jasné, že olympijští medailisté z nás nebudou. Stále jsme se nemohli sladit i kormidelníkům to trochu haprovalo, a tak raft plul buď doleva nebo doprava, ale nikdy rovně. Hned sto metrů od startu nás čekalo první přenášení jezu. Přistáli jsme na břehu a takticky se nechali dojet za námi jedoucími rafťáky, abychom okoukli jejich techniku. Po přenesení plavidla nám pomalu začali ostatní vodáci mizet z dohledu, nicméně i my jsme se začali viditelně posouvat kupředu. Nakonec se nám podařilo dojet jednu veselou partičku na dvou raftech. S nimi jsme nakonec putovali až do Karlštejna, kde se vylodili. Nás čekal ještě úsek do Zadní Třebaně.

Zvěčnění Tetínských skál, je jedna z mála fotek, které jsem na výletě udělal.

Shodli jsme se, že ty čtyři kilometry navíc, byly opravdu navíc. Čekalo nás dvojí přenášení po ostrých kamenech u jezů (jednak z důvodu nízkého stavu vody, jednak jsem bývalce slíbil, že jezy sjíždět nebudeme) a ani za třebaňským jezem jsme kvůli mělké vodě nemohli do lodě. Nakonec jsme se značně vyčerpáni do kempu doplahočili.

Po nocích strávených ve stanu mi tělo dávalo najevo, že už nejsem žádný mladík.

A i když jsme v noci ve stanech trochu zmokli, děti už se těší na další vodácký výlet.