Prázdninový deník XI: O psech a králících

avatar

Asi jste si všimli, že Malta je hlavně kočičí ostrov. Psů je tu podstatně méně. Malťané si na ně moc nepotrpí, a třeba maltézského psíka jsem na svých toulkách nepotkal jediného. Zatímco kočky si místní horké podnebí užívají, většina moderních psích plemen pochází spíše z chladnějších podmínek, a tak na Maltě ve vedrech trpí. Někteří méně, jiní více. Potkal jsem i huskyho, a chovat tohle severské plemeno ve Středomoří mi přijde hodně hloupé…

Malťané své psy venčí brzy ráno a pozdě večer, přes den je mají zavřené doma s puštěnou klimatizací, takže to pro ně není takové peklo. Ale, což mi hlava nebere, spousta psů, které potkáte v ulicích, není místních. Vozí si je s sebou turisté. Cestovat se psem na středomořský ostrov není nic jednoduchého. Buďto poletíte letadlem, což pro psa znamená, že bude během cesty zavřený v kotci v zavazadlovém prostoru, nebo pojedete autem na do Itálie, pak trajektem na Sicílii a pak dalším trajektem na Maltu. Případně to vezmete trajektem z kontinentální Itálie, což trvá o poznání déle.

Kromě jiného bordelu v ulicích se Malta občas potýká i s psími hovínky. Většinou jde o psy turistů, ne místních. I proto je cedule nejprve anglicky a až pak maltsky.

Jedna varianta je podle mého názoru horší než druhá. Vzhledem k letošním problémům na letištích se může dvou nebo tříhodinový let protáhnout na dvojnásobek, takže pes bude zavřený v kotci v neznámém prostředí třeba sedm osm hodin (připočítávám čas na odbavení a baggage reclaim). Lidé většinou psy na takovou cestu uspávají pomocí nějakých sedativ, což sice není zdravé, ale určitě je to lepší, než aby byl pes celou dobu při plném vědomí.

Cesta trajektem zase znamená, že budete muset strávit dlouhé hodiny za volantem (třeba z Prahy do Catanie jsou to po silnici asi dva tisíce kilometrů) a celá cesta se vám odněkud ze střední Evropy protáhne minimálně na dva dny. A to i v tom lepším případě, kdy se máte za volantem s kým střídat. Ani tahle pouť nepůjde vašemu chlupáčovi k duhu, nehledě na pohodlí a morálku lidského doprovodu. Za mě je jednoznačně lepší nechat psa doma v péči někoho důvěryhodného.

V nadpisu slibuju ještě jiné mazlíčky, králíky. Pokud bude hledat nějaké typicky maltské jídlo, kupodivu nepůjde o žádné ryby ani mořské plody, ale právě o králíka. Ještě donedávna chovala králíky skoro každá rodina, nejčastěji její nestarší generace. Hned několik „mých“ Malťanů vzpomínalo, jak jejich babičky každou sobotu nebo neděli zabily jednoho králíka a uvařily ho – šlo o typické víkendové jídlo. V posledních letech už to není tak časté, nová generace babiček a dědečků chová králíky spíše sporadicky. Ale i tak je králík stále ještě typičtější než pes. Napůl jako mazlíček, napůl jako sváteční oběd.



0
0
0.000
3 comments
avatar

Babička chovala králíky... Kdybych věřil v reinkarnaci, řekl bych, že jsem jich přejedený na tři životy dopředu.

A předpokládám, že králík je buď k jídlu, nebo za mazlíčka. Alespoň já se s králíky a třeba s prasaty, která časem skončí v mém žaludku, nikdy nemazlil...

0
0
0.000
avatar

U těch psů v letadle záleží na hmotnosti psa. Do určité hmotnosti (co vím, tak většina aerolinek má ten limit někde kolem 8 kg) může pes normálně s tebou do letadla a máš ho třeba na klíně. Nadlimitní musejí do kotce do zavazadlového prostoru. Mimochodem, zvířecí pasy taky nejsou vůbec levná a jednoduchá záležitost...

0
0
0.000
avatar

Mám dojem, že se pravidla zpřísňovala. Už je to dávno, co jsem naposledy potkal psa na palubě. Ale záleží samozřejmě na konkrétních aerolinkách.

0
0
0.000