Opravdu suchej únor

Tentokrát jsem zvládl suchej únor. Poprvé od doby, kdy smím legálně konzumovat alkohol, respektive cirka od čtrnácti. Jen mezi námi, suchý únor netoleruje ani suché víno, jak jsem původně doufal. Nealko pivo ano, měl jsem asi čtyři. A jednu poctivou špičku od cukráře Myšáka, která sice papírově obsahuje melasový líh, ale rozhodl jsem se ji nepočítat.

Vlastně to nebylo nic těžkého, jsem primárně pijan společenský, a tak i když si doba sem tam otevřeme nějakou tu Rioju nebo zajímavé pivo, a dokonce jsem se zúčastnil i několika online ochutnávek (jen tak mimochodem, poslat zásilku s alkoholickými nápoji do Španěl, nebo naopak odtamtud sem není nic jednoduchého ani levného), popíjet si jen tak doma mě prostě nebaví. Jsem totiž tvor kavárenský.

Z celkem pochopitelných důvodů se letos v únoru nekonalo oficiálně ani neoficiálně nic, co by lákalo k účasti a konzumaci. Většina Erasmáků, mezi kterými se hodně motám, už je doma. A noví na tenhle semestr nikde...

Každopádně pokud není člověk závislý na alkoholu, ty čtyři týdny ho pochopitelně nerozhází. Může vás ale rozházet reakce okolí, když řeknete, že jste letos ten suchej únor tentokrát dali, protože zajít na skleničku není kam a na nějaký piknik to až do minulého týdne nebylo:

"A to víš, že můžeš normálně pít doma?"